Z Janšojc/Jänschwalde. „Chtož źo něnto do „Labšojc“ gósćeńca w Pipanojcach (Jänschwalde Kolonie) na piwo, buźo tam něco kradu nowego wiźeś. Te piwowe pódłožki (Bierdeckel) ga ceło hynac wuglědaju. Na nich žedna piwaŕnja wěcej njewabi za swójo piwo. Ně, na nich se wabi, z nimi gótuju „reklamu“ za to serbske a to wósebnje za dolnoserbsku rěc. Pěś wšakich pódłožkow tam maju. Pód motom „Rědna Łužyca“ móžomy na nich na jadnom boce cytaś luštne špruchy w nimskej rěcy a na tom drugem boce te same gronka w dolnoserbskej rěcy. A to su take:
❧
„Wenn der Geist was leisten soll, dann braucht er Alkohol. Gaž dej duch něco docyniś, pótom trjeba alkohol.“
❧
„Auf einem Bein kann man nicht stehen, trinken wir noch einen. Na jadnej noze njestojmy, pijomy hyšći jaden.“
❧
„Ich sehe Dich, Ich höre Dich! Auf Gott! Auf die Lausitz und auf die Freiheit. Ja śi wiźim! Ja śi słyšym! Na Bogu! Na Łužycu a na lichotu!“
❧
„Trink Brüderlein, trink! Scheidebecher. Pij bratśiko, pij! Jaden na drogu!“
❧
„Zuhause ist es schön – in der Kneipe schöner. Doma rědnje jo – w kjarcmje rědnjej.“
❧

