Z Pápa/Hungorska. Pópšawem jo jano pśipad mój zajm za toś tu drogotku wubuźił, kótaruž Wam w slědujucych smužkach pśedstajijom. Kóńc februara som se woglědała do Serbsko-nimskego domowniskego muzeja w Janšojcach, źož stej Daniel Häfner a Wolfgang Jentsch swóju brošurku „Blaudruck in der Lausitz – Vergangenheit und Zukunft“ pśedstajiłej. Slědny jo lubowaŕ, znajaŕ a zagórity zběraŕ módrośišća, jo se ze swójim angažementom k tomu pśinosował, až bu historiske rucnikaŕstwo módrośišća w lěśe 2018 pśiwzete do zapiska imaterielnego kulturnego derbstwa UNESCO. Mimo togo jo na tom zarědowanju tak zagórjety wó starem rucnikaŕstwje powědał, až pśisłucharje su jomu pśi wustach wisali. Pśi tom jo teke pomjenił wšake hyšći eksistěrujuce a producěrujuce źěłaŕni, kaž teke muzeje za módrośišć w pódzajtšnej Europje, mjazy nimi teke jadnučki muzej za módrośišć w hungorskem měsće Pápa. Som tak a tak prědk měła mój lětosny dowol w Budapesće pśebywaś, a z tym som ned pśidała městaško mójej drogowańskej ruśe.