Diese Seite drucken

Ze starego serbskego Casnika wó Sinti a Roma

Awtor: O.=C. stwórtk, 29. apryl 2021

Z Wjerbna/Werben. Ako w slědnyma wudaśoma Casnika, tak comy teke źinsa něco wó Sinti a Roma napisaś. To jo tencas tekst ze starego dolnoserbskego tyźenika z lěta 1899: „Ako tudy pśed krotkim cygany pśebuwachu, wumrě jim góle, wóni kśěchu jo raźi z duchownym měś zakopowane a pśez to se sta , až kn. faraŕ Krušwica do jich žywjenja a wobojźenja póglědnuś móžašo. Góle njeběšo dupjone a stakim njederbjěšo zakopowanje se z połneju cerkwineju cesću staś, to mucašo starjejšyma a grosy [starku, S.K.] wjelgi; duchowny pak pśiźe bźez faraŕskeje drastwy a zapowědašo jim trošt z Bóžeg słowa. Pśi rozgranjanju wulicy grosa faraŕoju, až wóna jo jano pótom pla swójeju źiśowu (tyma starjejšyma tog zamrěteg góleśa), gaž tej samej pjenjez njamatej. „Pśeto – rjaknu grosa – ja słušam k drugej hupje, ako tej, a našo towaŕstwo jo radnje bogate, tak až tym pótrjebnym sobuźěliś móžomy, rozmějśo: my sebje mjazy sobu pomogamy, rowno kaž te žyźi!“ Take słowo źěšo faraŕoju do wutšoby; wón źašo sam pśi se: tak, ga cygany a žyźi sebje pomogaju, a co naše ewangelske? – K małem troštu kn. f.

artikel pógódnośiś
(0 )
Pšosym zalogujśo se, cośo-li komentar dodaś